RTICO
Mezi milovníky kultury je Jelenohorská kotlina ceněna především jako historická oblast s mnoha hrady. Mezi panské sídlo a parky v podhůří Jizerských a Boberských hor v Dolním Slezsku se nachází také mnoho historických usedlostí v malých vesnicích, kde se tradice agroturistiky harmonicky snoubí s venkovským životem. Pro ty, kdo se zajímají o trend „pomalého cestování“, se zde u úpatí Krkonoš projevuje v nejčistší podobě.
Na kopci severně od Jelení Hory (obec Wleń) leží malá vesnice Tarczyn. Odtud je výhled na Krkonoše i Jizerské hory. Čas zde zdá se plynout pomaleji a dynamika vnějšího světa se odráží od hor na horizontu. Roztroušené domy sousedství zachovávají jistou vzdálenost a přitom udržují těsné vazby mezi obyvateli.
Polní cesta vede k východnímu konci vesnice. Právě zde před mnoha lety začalo dobrodružství Uriana Hopmana. V době, kdy internet ještě nepřinášel nekonečný proud informací a inspirace, nizozemský designér a scénograf listoval architektonickými knihami a věnoval pozornost projektům, které kombinovaly staré stavby s moderními obytnými koncepty. Tyto impulsy spolu s jeho vizí se staly vodítkem – tehdy byl pozemek, bývalý hostinec, ve stavu zříceniny.
Dnes, po tolika letech, stojí Urian jako inspirátor a hostitel před novou etapou a ohlíží se za svou cestou: od příjezdu do Polska, přes začátky projektu až po rozvoj svého jedinečného domu. Než bude objekt předán novým majitelům nebo hostitelům, jsou návštěvníci, jako například potenciální kupci, srdečně zváni k návštěvě Bed & Breakfast Taras Tarczyn.
pomalé cestování) nabízí vědomé, autentické a uvolněné zážitky. Tento trend se od roku 2015 rozvíjí díky polské platformě slowhop.com, která vybírá pečlivě ubytování, nejčastěji v historických a jedinečných objektech. Důraz je kladen na osobní propojení s místem, lokální produkty a udržitelný přístup.
- Nizozemci a historické nemovitosti
- Příjezd do Polska: první kroky a zkušenosti
- Život v Polsku vs Nizozemí
- Motivace pro rekonstrukci
- Rekonstrukce do detailu: vize, realizace a délka
- Osobní poznatky a objevy během procesu
- Výzvy projektu: těžké chvíle a řešení
- Kreativita scénografa
- Tarczyn dnes: pohled do budoucnosti
1. Urian, zní to jako klišé, ale mnoho Nizozemců má údajně zvláštní vztah k historickým nemovitostem. Proč tomu tak je?
Jako milovník baroka cítím hluboké spojení s vrstvením, bohatostí a dramatickým charakterem historických budov. Vyzařují duši, kterou moderní architektura jen zřídka nabízí. Myslím, že mnoho Nizozemců – často nevědomky – je tímto vrstvením osloveno. Nejde jen o estetiku: jde o vědomí dědictví, uznání něčeho, co je větší než my sami.
Zlaté století přineslo Nizozemcům nejen blahobyt, ale také smysl pro rafinovanost, řemeslnou zručnost a příběhy ukryté za každým detailem a ornamentem. Staré domy jsou jako časové kapsle: nesou stopy minulých generací, řemesla a ambicí. Jsou nedokonalé a právě proto lidské.
2. Polsko je mezinárodnější, než si mnoho lidí uvědomuje. Jak jste se poprvé dostal do Polska a jak se od té doby vyvíjel váš život zde?
Poprvé jsem přijel do Polska v roce 1993 jako designér pro nizozemskou firmu, která mimo jiné vyráběla vánoční dekorace. To mě zavedlo do sklářské hutě v Dolním Slezsku. Abych byl upřímný, tehdy pro mě bylo Polsko téměř neznámou zemí. Pro mnoho západoevropských lidí byla země geograficky i kulturně spíše „bílým místem“ na mapě.
Co mě zde však překvapilo, byla nedotčená příroda a absence ekonomického shonu, což jsem okamžitě považoval za velmi pozitivní. Okamžitě jsem cítil zvláštní účinek tohoto klidu a otevřeného prostoru, protože něco takového v Nizozemsku již prakticky neexistovalo.
Vracíval jsem se sem stále znovu, nejdříve pracovně, později z osobní náklonnosti. Našel jsem přátele, čerpal inspiraci a postupně se zamiloval do této oblasti. Po pěti letech a mnoha pobytech jsem věděl: chci zde žít.
Během svých pravidelných objevů jsem objevil místo Tarczyn a zchátralý pozemek s dechberoucím výhledem. Samotný pozemek nebyl tehdy krásný, ale něco mě oslovilo. Dodnes to nedokážu přesně vysvětlit, ale právě na tomto místě dnes stojí znovu vybudovaný dům – není dokonalý, ale má duši. Zanechal na mě hluboký dojem.
Roky stavby, klidný život v souladu s přírodou a prožívání všech ročních období v jejich plné kráse mě přiblížily k sobě samému.
Byla to cesta plná vzestupů i pádů, ale prožil jsem ji s láskou a oddaností. Jako umělec a milovník baroka nacházím krásu ve vrstvách, nedokonalosti a prožitých chvílích. Polsko mi přesně tuto bohatost darovalo.
3. Jak se liší život v Polsku a v Nizozemsku?
Život v Polsku se mi zdá výrazně pomalejší a méně hektický než v Nizozemsku. Lidé zde jsou více spjati s přírodou, s ročními obdobími a s rytmem dne, což ovlivňuje i každodenní životní tempo. To mi umožňuje více se soustředit na detaily a oceňovat jednoduché radosti, které by v rychlejších městech snadno unikly.
V Nizozemsku je společenský život intenzivní a organizovaný. V Polsku je spíše komunitní a spontánní. Sousedi se znají, lidé si pomáhají a společenské události mají jinou atmosféru – méně formální, více lidskou.
Co se týče práce, v Polsku je větší prostor pro kreativitu a experimentování. Projekty se často vyvíjejí organicky, nikoli podle striktního plánu, což mi jako designérovi velmi vyhovuje. V Nizozemsku je struktura projektů většinou pevnější a standardizovaná.
Pokud jde o životní styl, Polsko nabízí více prostoru a svobody. Mám možnost žít v klidu a soukromí, přitom být součástí živé komunity. V Nizozemsku je více omezení, ať už prostorových nebo kulturních, a dynamika městského života je rychlejší.
Na druhou stranu jsem si zachoval nizozemskou preciznost a smysl pro detail, což mi pomáhá kombinovat obě kultury – organizovanost a efektivitu Nizozemska s volností a autenticitu Polska. Tato kombinace se odráží ve způsobu, jakým přistupuji k renovaci a designu interiérů.
Celkově mi život v Polsku přinesl větší naplnění a možnost být autenticky sám sebou, zatímco zkušenosti z Nizozemska mi poskytly disciplínu a technické know-how. Obě prostředí se vzájemně doplňují a ovlivňují můj každodenní život i kreativní práci.
4. Co vás motivovalo k renovaci tohoto historického objektu?
Motivací byla touha oživit místo, které neslo historii a zároveň umožňovalo kreativní vyjádření. Už od začátku mě přitahovala kombinace starého a nového – respekt k historické struktuře a současně možnost přinést do domu moderní komfort a design. Chtěl jsem, aby místo nebylo jen zachráněno, ale aby získalo nový život.
Jako scénograf vnímám prostory jinak než běžný architekt. Každý detail, každý kout, světlo a materiály jsou součástí kompozice. Mým cílem bylo, aby dům vyprávěl svůj příběh a zároveň umožňoval lidem, kteří v něm žijí nebo jej navštěvují, vlastní zážitek a inspiraci.
Dalším motivátorem byla možnost spojit životní prostředí a komunitu. Tarczyn nabízí klid, blízkost přírody a autentické zážitky, což je vzácné. Chtěl jsem, aby dům a jeho zahrady sloužily nejen mně, ale i lidem kolem – aby se prostor stal místem setkávání, inspirace a odpočinku.
V neposlední řadě byla motivace čistě osobní – výzva a proces renovace byly pro mě cestou, jak růst, učit se a objevovat nové dovednosti. Každý úkol, od stavebních prací po design interiéru, mě posouval dál a přinášel nové znalosti a sebeuvědomění.
Historický objekt mě přitahoval i svým duchem. Staré zdi, patina a stopy minulých generací mě inspirovaly k tomu, abych vytvořil místo, které ctí minulost a zároveň otevírá prostor pro současný život a kreativitu.
Celkově byla motivace kombinací lásky k historii, uměleckého cítění, osobního rozvoje a touhy vytvořit místo, které má smysl pro komunitu, hosty a budoucí generace.
5. Téměř celou rekonstrukci jste provedl sám a nechal vyrobit mnoho prvků na míru. Měl jste od začátku jasnou představu o budoucím využití a jak dlouho celý proces trval?
Zpočátku byla moje představa poměrně jednoduchá: chtěl jsem vytvořit pohodlný domov pro sebe, svou rodinu a přátele – místo, kde bychom si mohli společně užívat idylickou krajinu. Ale jako často u tohoto typu projektů se myšlenka vyvíjela s časem.
Při renovaci stodoly staré 125 let, neuvěřitelně kouzelné stavby, jsem si uvědomil, jaký prostor mám k dispozici – proč toho nevyužít více? Tak vznikl nápad vytvořit apartmány k pronájmu – ne jako velkou turistickou destinaci, ale jako místo, kde se lidé mohou skutečně cítit jako doma v atmosférickém prostředí blízkém přírodě.
Renovace a design jsou mou vášní; samotný tvůrčí proces byl obrovským zdrojem energie. Zvláště mě baví hledat správné materiály a kombinovat staré s moderním. Během svých cest jako designér jsem nasbíral nábytek, umělecká díla a jedinečné látky. Jednou jsem dokonce koupil celý nákladní vůz marockých dlaždic. Pro mě jsou tyto objevy jako stavební kameny atmosféry: každý předmět přispívá k charakteru místa.
Rekonstrukce trvala několik let – částečně proto, že jsem chtěl vše provést sám, částečně proto, že některá rozhodnutí dozrávala postupně. Ale právě toto je součást projektu: takový projekt nekončí jen tak – roste spolu s vámi.
6. Během celého projektu jste hodně objevoval a nacházel věci o sobě samotném. Jaký vliv měl proces obnovy na vaše vlastní vnímání a životní přístup?
Renovace a každodenní život v Tarczynu mě naučily trpělivosti a pozornosti k detailu. Když pracujete s historickými materiály, každý kámen, každá trhlina vypráví příběh. Postupně jsem si uvědomil, že jde nejen o budovu, ale také o to, jak člověk přistupuje k životu a výzvám.
Během práce jsem často musel čelit neočekávaným problémům – materiály, které nefungovaly, nebo konstrukční komplikace. Každý takový moment byl zároveň lekcí, jak hledat kreativní řešení a jak se soustředit na to, co opravdu podstatné. Naučil jsem se nechávat prostor pro improvizaci a přijímat proces takový, jaký je.
Tento proces mě posílil a proměnil můj přístup k tvorbě. Uvědomil jsem si, že krása spočívá ve vrstvení zkušeností a v nedokonalostech, které dodávají prostoru charakter. Stejně jako u historických staveb i v životě platí, že každá vrstva, každý zážitek má svůj význam.
Nakonec mi tato zkušenost umožnila lépe chápat sám sebe. Naučil jsem se naslouchat svým instinktům, respektovat tempo věcí a oceňovat ticho a prostor, který umožňuje kreativitu růst. Tarczyn se stal nejen místem obnovy domu, ale i místem osobního růstu a sebepoznání.
7. Jaké byly největší výzvy projektu a jak jste je řešil?
Každý projekt obnovy historické stavby přináší své vlastní výzvy. V mém případě šlo o kombinaci technických, logistických a kreativních problémů. Například některé části budovy byly natolik poškozené, že jejich zachování bylo nemožné a musely být nahrazeny novými prvky, které respektují původní charakter domu.
Další výzvou byla koordinace řemeslníků a dodavatelů. Chtěl jsem pracovat s lidmi, kteří mají cit pro detail a dokáží ocenit historickou hodnotu materiálů. Někdy to znamenalo čekat déle než je obvyklé, ale výsledkem bylo, že každý kus práce měl smysl a byl proveden s péčí.
Také finanční stránka projektu představovala určitou výzvu. Renovace historických objektů nikdy není levná a je třeba neustále hledat rovnováhu mezi investicí a kvalitou provedení. Naučil jsem se plánovat, být flexibilní a přijímat, že některé věci se vyvíjejí postupně.
Nejtěžší momenty pro mě byly spojené s momenty nejistoty: když jsem nevěděl, zda projekt bude možné dokončit podle mých představ, nebo zda materiály dorazí včas a v potřebné kvalitě. Tyto situace mě naučily důvěřovat procesu a zároveň být kreativní při hledání řešení.
Nakonec právě tyto výzvy projekt definovaly. Bez nich by cesta nebyla tak hodnotná a prostor by neměl takovou hloubku a autenticitu. Každý problém byl příležitostí naučit se něco nového a posunout projekt dál směrem k výsledku, který dnes vidíte.
8. Žijete v Tarczynu a vytvořil jste také na míru upravené apartmány pro hosty. Jak ovlivňuje vaše zkušenost scénografa jejich design – vznikají koncepty předem, nebo se návrh vyvíjí až v průběhu času?
Moje práce scénografa má přímý vliv na každý aspekt návrhu. Vždy se snažím, aby prostor vyprávěl příběh a aby každý detail měl svůj význam. Koncepty se obvykle rodí během samotného procesu – začínám s určitou vizí, ale skutečný design se vyvíjí, jak se materiály, světlo a atmosféra prostoru propojují.
U hostinských apartmánů to bylo stejné: měl jsem základní ideu, ale konkrétní podoba místností, kombinace barev a materiálů, stejně jako výběr nábytku, se formovaly až při práci na místě. Proces je velmi intuitivní – nechávám prostor, aby reagoval na světlo, prostorovou strukturu a okolní krajinu.
Rád kombinuji historické prvky s moderními detaily. Každý kus nábytku, každý textil a každý doplněk má svůj příběh a přispívá k celkové atmosféře. Stejně jako na filmovém scénickém plánu, i zde jde o harmonii mezi funkcí, estetikou a emocemi, které prostor vyvolává u hostů.
Takto se apartmány postupně formovaly: nebyl to striktně předem stanovený plán, ale proces objevování, testování a ladění. Výsledek je autentický, živý a každý prostor má svou vlastní náladu, která odráží jak historii domu, tak mou zkušenost scénografa.
9. Co mohou noví majitelé v Tarczynu očekávat a jak mohou pokračovat ve vaší práci, aby toto místo nadchlo i příští generace?
Pro mě byl Tarczyn vždy místem plným možností. Nepovažuji ho za dědictví, které je třeba uchovat, ale za otevřenou kapitolu – ingredience, které jsem nasbíral a připravil, aby si z nich někdo mohl vytvořit své vlastní dílo. Každý nový majitel má naprostou svobodu dělat s nemovitostí, co mu připadá správné. Neexistují žádná očekávání, žádný pevný scénář. Vezměte klíč, otevřete dveře a naplňte prostor vlastními nápady a rytmem.
Žije se zde v malé vesnici – máme jen dvanáct obyvatel – ale věřte mi, není to vůbec malé. Je to teplá, otevřená komunita mladých i starých lidí s různým zázemím, kteří mají velké srdce pro sebe navzájem i pro umění a kulturu.
Co jsem zde vždy obzvlášť ocenil, je přirozený prostor, který má každý k tomu, aby mohl být sám sebou. Žádná očekávání, žádná omezení. Nic není předepsáno, vše je dovoleno.
Pěkným příkladem života ve vesnici je každoroční kulturní piknik – barevné a společenské odpoledne, během něhož se sdílí kreativita prostřednictvím jídla, hudby, příběhů a umění. Můžete se zapojit, nebo si jen užívat atmosféru. A jedno je zvlášť patrné: lidé vás zde přivítají s otevřenou náručí. Opravdu.
Mimochodem: Můj agriturismo si v regionu vybudoval velmi dobrou pověst a má věrnou klientelu. Zda tuto tradici budete pokračovat, záleží samozřejmě jen na vás – bylo by však škoda, kdyby se ztratila. Můžete tím trochu vydělat, je to neuvěřitelně obohacující práce a hosté se vždy těší, že se vrátí.
Co dělá toto místo pro mě tak výjimečným, je kombinace prostoru, klidu a blízkosti k přírodě. Můj dům stojí na okraji malé osady; sousedé jsou dost blízko, abyste cítili společenství, a přitom si užíváte naprosté soukromí. Výhled na jih je jedinečný: každý den se dívám na Krkonoše, přímo na Sněžku. Tam leží sníh až do května – stále se měnící a ohromující kulisa.
Před domem se rozkládá mírně zvlněná krajina bocage z lesů a luk, bez domů či silnic, jen příroda a bohatá fauna: dravci, jeleni, srnci, lišky a divoká prasata. V létě poletují motýli a zpívají ptáci. Díky jižní orientaci je po celý rok světlý a slunečný. Roční období jsou zde výrazně patrná, zejména podzim se svými teplými barvami. Mám to privilegium žít na této hranici mezi nebem a zemí – ráj, který znovu a znovu oslovuje duši.
Rád dodávám každému interiéru osobní ráz, aby působil odlišně od všech ostatních.
Lubiatów, Lodžské vojvodství
