Tento klasicistní lovecký zámeček, zasazený do starého lesa, je ukázkou harmonického spojení historie, přírody a kultury. Vystavěný na základech původního hradu a v průběhu staletí opakovaně přestavovaný, reprezentuje ucelenou podobu šlechtického sídla ze 17. a 18. století – místo, kde se aristokratické dědictví potkává s duchem osvícenství.
Architektura s důrazem na proporce a kultivovanost
Na rozdíl od pompézní architektury Versailles působí tento zámeček klidně a vznešeně. Přísně symetrický půdorys, jednoduchá fasáda s trojúhelníkovým štítem a hlavní budova s dvěma nízkými bočními křídly propojují francouzský klasicismus s prvky severní Evropy – například barevnými cihlami a válcovými věžemi. Výsledek je dílem architekta s vytříbeným citem pro rovnováhu a kompozici.
Prostorová hierarchie s jasnou funkcí
Interiéry odpovídají zřetelné hierarchii: reprezentativní a soukromé části jsou důsledně oddělené, ale harmonicky propojené. Z velkolepého vstupního prostoru vede monumentální schodiště do vyšších pater. Obytné prostory – slavnostní sály, společenské místnosti a jídelna – na sebe plynule navazují. V patře jsou soukromé pokoje, předpokoje, budoáry a prostorné ložnice. Vedlejší místnosti, technické zázemí a chodby byly včleněny s ohledem na funkčnost a eleganci celku.
Dvůr a doprovodná architektura
Zámecký areál o rozloze přibližně jednoho hektaru obklopují hospodářské budovy – stáje, stodoly a domky pro služebnictvo – jejichž architektura navazuje na hlavní objekt. Celek tvoří autonomní a funkční jednotku, která si zachovala stylový a historický charakter. V detailu se objevují odkazy na dobu Druhého císařství.
Park jako prostor zážitku
Před zámečkem se rozprostírá přibližně patnáctihektarový krajinářský park. Otevřené louky, vzácné druhy stromů, rybník a kaštanová alej tvoří prostředí, které vybízí k procházkám a vnímání přírody. Zde není krajina ovládána, ale vnímána – dusot kopyt, vítr v listí a světelné odlesky vytvářejí tichý dialog mezi člověkem a historickým prostředím.
