Zámek Paulinum v Jelení Hoře

Jezuitské panství, průmyslové sídlo, přeměna na hotel

S výhledem na Jelenohorskou kotlinu sahá historie zámku Paulinum až do roku 1655, kdy jezuitský řád založil jižně od města venkovské hospodářské sídlo. Tento krok byl součástí širší protireformační politiky habsburské monarchie, jejímž cílem bylo posílit katolický vliv ve Slezsku po skončení třicetileté války. Sídlo bylo tehdy známé jako Paulinenhof, název pravděpodobně odvozený od jezuitského rektora Paula Kottinga.

Po přechodu Slezska pod pruskou správu v roce 1740 se postavení církevních statků výrazně změnilo. Na jezuitský majetek byla postupně uvalována hospodářská omezení a zrušení řádu v roce 1773 ukončilo jeho působení v regionu. V roce 1810 přešel Paulinenhof v rámci sekularizačních reforem do vlastnictví pruského státu.

Během 19. století vstoupilo panství do nové etapy pod průmyslovým vlastnictvím. Jelenohorský textilní podnikatel Richard von Kramsta jej získal spolu s okolními pozemky a zahájil jeho přeměnu na reprezentativní venkovské sídlo. Od roku 1855 byl na svazích Kreuzbergu zakládán krajinářský park jako pečlivě komponovaná scenérie. Cesty, vyhlídky i skalní útvary byly začleněny tak, aby zdůraznily přirozený reliéf krajiny, nikoli jej přetvářely. Při úpravách byly navíc objeveny i pozůstatky z období třicetileté války.

V roce 1872 byla podle návrhu architekta Kurta Späteho postavena nová obytná budova. Stavba vycházela z forem německé renesance a realizovali ji regionální řemeslníci. Až do konce 19. století patřilo sídlo k významným průmyslovým rezidencím Jelenohorské kotliny.

V roce 1906 získal panství Oskar Caro, generální ředitel hornoslezské hutní společnosti. Po odchodu z průmyslového vedení nechal interiéry upravit berlínským architektem Karlem Grosserem. Zatímco exteriér zůstal převážně zachován, interiéry byly modernizovány podle tehdejších standardů komfortu a reprezentace.

Gdaňský salon na Paolinum

Po Carově smrti v roce 1931 přešlo panství na dědice a v roce 1933 bylo prodáno Německé pracovní frontě. Během druhé světové války se Jelenohorská kotlina stala důležitou oblastí pro evakuaci muzejních sbírek, knihoven a institucionálních fondů z Berlína. Zámek Paulinum byl součástí této rozsáhlé sítě úložišť určených k ochraně kulturních hodnot před nálety.

Po roce 1945 sloužila budova jako centrální sběrné místo pro umělecká díla a kulturní předměty získané na území Slezska. Jednalo se jak o německé, tak polské sbírky různého původu. Provoz zajišťovala Barbara Tyszkiewicz, která sehrála významnou roli v rané poválečné fázi evidence a ochrany těchto fondů.

V roce 1952 převzala zámek polská armáda a využívala jej jako důstojnickou jídelnu. V tomto období proběhly rozsáhlé stavební zásahy. Požár na počátku 60. let zničil velkou část střešních konstrukcí a schodiště; následná rekonstrukce obnovila historickou podobu pouze částečně.

Po ukončení vojenského využití v 90. letech spravovala objekt nejprve Agentura vojenského majetku (Agencja Mienia Wojskowego, AMW). V roce 2002 byl převeden na nově založenou společnost. Od té doby probíhá postupná přeměna areálu na zámecký hotel a kulturní místo.