Barokní fara v regionu Lebus

Bývalá protestantská fara v Przeclawi, nacházející se v Lubuském vojvodství (známém také jako Lebusko), pochází z roku 1770. 

Dvoupodlažní budova v barokním stylu vyniká svou jednoduchou obdélníkovou formou a původní mansardovou střechou pokrytou keramickými šupinovými taškami. Konstrukce střechy nese historické trámové značky a nápisy – doklady řemeslné zručnosti minulé doby. Na jižní straně je střecha zvýrazněna průčelím s oknem. Na horním patře jsou zdi postaveny tradiční kostrovou technikou. Budova si zachovala původní rámování oken a dveří, i když je nutná celková rekonstrukce. Interiér je charakteristický původními dřevěnými trámovými stropy a dřevěnými podlahami; v některých místnostech jsou zachovány také štukové ozdoby. Dřevěné točité schodiště s madlem vede do vyšších pater. Jižní průčelí má šest os oken s historickým hlavním vstupem, severní průčelí se pěti osami obsahuje vedlejší vchody. Dispozice uvnitř zahrnuje dvě chodby propojené průchozí halou s původní podlahovou krytinou. Východní a západní fasády jsou také dvoupodlažní, omítané a vybavené historickými dřevěnými okny. 

Na konci 18. století prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí, při níž byla původní šindelová střecha nahrazena taškovou. Dnes budova vyžaduje renovaci.

První kámen sousedního protestantského kostela byl položen 29. srpna 1768, aby sloužil potřebám místní komunity. Kostel byl slavnostně vysvěcen 30. července 1769 a ještě téhož roku začala stavba fary. I zde byla na konci 18. století střecha obnovena – z šindelů na tašky.

Prvním protestantským farářem byl Johan Gottlob Wanderyer, kostel měl jako patrona Alexandra Maxmiliána von Schkoppa. Následovali Johann Gottlieb Richter a Ernst Wilhelm August Hoffmann z Babimostu. Od roku 1858 působil jako farář a obyvatel fary Ernst August Theodor Reiche z Koninu. Po druhé světové válce budova sloužila jako byt a plnila také sociální funkce – majitelka ji poskytla k školním účelům.

Od roku 1971 je fara chráněnou památkou. Je považována za stavební dílo mimořádné historické a vědecké hodnoty, protože dokumentuje inovativní technická řešení 18. století. Komplexní mansardová konstrukce střechy je vzácným příkladem tohoto typu stavby. Svou funkcí, designem a pečlivou kostrovou stavbou se dům řadí k dlouhé řemeslné tradici. Postupné ničení podobných budov činí tuto faru jedinečným monumentem na regionální, národní i evropské úrovni. Ztělesňuje hmotné kulturní dědictví protestantské komunity, která je v tomto regionu přítomna od poloviny 16. století.

Fara se nachází v centru obce, přímo na hlavní ulici mezi historickým katolickým kostelem svatého Jakuba z 14. století a bývalým protestantským kostelem. Představuje významné architektonické, historické a vědecké svědectví o zástavbě Przeclawi.

Poloha na hlavní křesťanské poutní cestě Polska, Jakubské stezce, činí z tohoto místa živý příklad náboženské rozmanitosti. Blízkost památky, katolického i protestantského kostela odráží různé tradice a víry. Multikulturní dědictví regionu, stejně jako památky jiných náboženství – například pravoslavné a řeckokatolické komunity, které byly po druhé světové válce přemístěny do nedalekého Przemkowa – zdůrazňuje mezinárodní charakter oblasti.