Zámek Beesenstedt v okrese Saalekreis v Sasko-Anhaltsku byl postaven v roce 1894 jako sídlo průmyslníka Hermanna Netteho a v roce 1915 rozšířen o druhé křídlo podle návrhu známého architekta Paula Schultze-Naumburga. Zámek, který býval lóží svobodných zednářů, byl v roce 1996 převeden do soukromého vlastnictví a je chráněnou památkou. Dnes je provozován podle speciálního konceptu využití a získal si mezinárodní pověst. Zámek na venkově, který navzdory své venkovské poloze ve středním Německu pravidelně hostí exkluzivní akce, přivítal už také hosty z Česka. Za tímto úspěchem stojí muž, který je mnohem víc než jen majitelem – je tvůrcem, hostitelem a pánem zámku z přesvědčení.
Kromě zámku Beesenstedt patří do jeho majetku také Krügersche Gut
, které se nachází dále na sever. Protože úspěšný provoz zámku sotva ponechává prostor pro další projekt, nabízí k prodeji zámek Preußlitz – lidem s citem pro historickou hodnotu a odvahou realizovat nové nápady.
Obsah
- Místo, které volá domů
- Svoboda na 7 000 metrech čtverečních
- Pódium pro výjimečné zážitky
- Tajný tip s dopadem
- Spolupráce místo odporu
- Mezi střechou, památkou a vytrvalostí
- Proč právě tady?
- Noc, která rozzářila zámek
- Co zůstává – a co se mění
- Místo, které roste s vámi
- Od snění k odpovědnosti
- Bez vášně není zámek
- Když lidé ztichnou
- Jak region vnímá zámek
- Ne konkurence – ale protiklad
1. Pane Meji, pamatujete si ještě na chvíli, kdy jste zámek poprvé navštívil? Co vás tehdy oslovilo a co vás přesvědčilo, abyste ho koupil?
Začátkem 90. let jsem s mou tehdejší partnerkou začal prohlížet zámky a hrady v nových spolkových zemích – byl tehdy katalog Treuhand, kde bylo skutečně uvedeno každé nemovitosti. Prohlédli jsme si jich už hodně, když jsme nakonec dorazili do Beesenstedtu. V okamžiku, kdy jsem vstoupil do zámku, jsem pocítil okamžitou blízkost a známé prostředí. Bylo to, jako bych se vracel domů. Ten pocit sounáležitosti mě hluboce oslovil a nakonec rozhodl o mém rozhodnutí zámek koupit.
2. Mnozí sní o tom mít zámek – ale málokdo to skutečně uskuteční. Co byla vaše motivace k tomuto kroku?
Pro mě to byla představa svobody – a to ne v abstraktním smyslu, ale zcela konkrétně na 7 000 metrech čtverečních plných historie. Zámek Beesenstedt je výjimečná budova, jejíž rozšíření v roce 1915 dokončil renomovaný architekt Paul Schultze-Naumburg a která je vybavena působivými detaily – v té době opravdové mistrovské dílo. Fascinuje mě, kolik historie a charakteru je ukryto v těchto zdech. Původní majitelé si tuto architekturu mohli užívat jen tři roky. Považuji za velké privilegium žít na místě, které nejenže dýchá prostorem, ale i časem – a tuto zvláštní atmosféru moct sdílet s ostatními. To byla a je moje motivace.
3. Zámek Beesenstedt jste etabloval jako místo pro pořádání akcí. Jaké typy akcí se zde konají a pro koho je toto místo určeno?
Zámek Beesenstedt není klasický hotel, ale je pronajímán exkluzivně jako celek pro různé akce. Na více než 7 000 m² nabízí objekt 100 individuálně zařízených pokojů, částečně s vlastní koupelnou, plně vybavený bar, několik tanečních parketů a prostorné wellness se saunou a bazénem. Dále zámek disponuje několika historickými sály, unikátními společenskými prostory, pěti velkými halami v přízemí a zimní zahradou. Každý z těchto prostorů je jedinečně navržen, některé jsou vybaveny originálními krby, křídlem, uměleckými díly nebo knihovními sbírkami – což vytváří ideální prostředí pro různorodé formáty akcí.
Pravidelně zde pořádáme svatby, soukromé oslavy a rodinná setkání. Zámek však využili i známí umělci, hudebníci a filmové či divadelní produkce – například Rammstein nebo Wim Wenders – kteří zde hledali kreativní útočiště.
V posledních letech také roste poptávka ze strany firem: na zámku byli například SumUp, DocMorris nebo Boston Consulting Group, a dokonce sem jezdí i mezinárodní hackeři na týmové offsite akce. A konečně, zámek Beesenstedt si získal renomé i na mezinárodní kulturní scéně – například díky „Burning Bär“, odnoži legendárního amerického festivalu Burning Man
.
Zámek Beesenstedt je místem pro ty, kdo hledají něco výjimečného.
4. Zámek na venkově není samozřejmostí. Jak se vám daří přivést návštěvníky z celého Německa i ze zahraničí?
Za ta léta se zámek Beesenstedt stal opravdovým tajným tipem. Co lidi přitahuje, je jedinečná atmosféra: na pár dní bydlet na zámku, procházet se historickými místnostmi, ponořit se do architektury a zároveň být součástí výjimečné události – to je opravdový zážitek, na který se nezapomíná.
Díky kontinuálním akcím, osobním doporučením a také díky známým hostům a mezinárodním projektům si zámek Beesenstedt vybudoval pověst daleko za hranicemi regionu.
5. Byla v okolí skepsi? Jak reagoval region a obec na vaše plány?
Na začátku jistě panovala skepsa – což je při projektu takových rozměrů a pořádání akcí na venkově pochopitelné. Od samého počátku pro nás bylo důležité zapojit sousedy a obec. Při filmových či divadelních produkcích se pravidelně hledali statisté – ať už pro scény na nádvoří zámku, na okolních polích nebo v lese. Mnoho těchto rolí obsadili lidé z místní obce a regionu. Tato forma zapojení byla velmi pozitivně přijata: oživuje život v obci a dává lidem téma k hovoru. Dnes je zámek samozřejmou součástí místního každodenního života. Ať už přijedou autobusy nebo luxusní auta – kdo zavítá do Beesenstedtu, míří právě na zámek.
6. Mezi památkovou ochranou, požárními předpisy a rozpočtem – co bylo doposud největší výzvou při rozvoji zámku?
S památkovou ochranou jsme neměli větší problémy. Historické prvky jsme buď opatrně renovovali, nebo nechali tak, jak byly – a přesně to je i záměrem všech zainteresovaných. Památkáři vidí, že bereme věc vážně, a jsou rádi, že zámek neupadá, ale že se srdcem pečujeme o jeho zachování.
Požární předpisy jsou ale jiná kapitola a tam to bývá složitější. Moderní normy se musí skloubit se starými zdmi, a často je potřeba kreativních řešení. Naštěstí všichni spolupracují a chápou, že takový projekt není záležitostí „z kapesného“. Všichni vědí, že do zachování zámku se investuje hodně peněz i úsilí.
Největší výzvou? Rozsáhlé střechy a instalace nespočtu koupelen v budově, která k tomu původně vůbec nebyla určena. Není to něco, co se dá naplánovat a realizovat ze dne na den. Je potřeba pevné nervy, dobrý tým a spousta trpělivosti.
7. Co dělá právě toto místo – mimo velkoměsta – tak výjimečným pro vaše hosty?
Pronajmout si zámek exkluzivně pro sebe a své hosty je jedinečný zážitek – a právě to činí zámek Beesenstedt tak výjimečným. Mimo městský shon zde návštěvníci najdou něco, co je dnes vzácné: klid, prostor a svobodu uspořádat si pobyt podle vlastních představ.
Ať už v historické jídelně, rozlehlé zahradě, u baru, v klubu, ve wellness s bazénem nebo – pro odvážné – ve staré kobce: rozmanitost prostor láká nechat se unášet, objevovat nové věci a vytvářet výjimečné okamžiky.
8. Je nějaká akce, která vám zůstala zvlášť v paměti? Něco, u čeho jste si řekli: Pro tohle to tady máme?
Ano, taková akce je. Zejména mi utkvěla v paměti „Bílá noc“, kterou v raném létě 2013 na zámku Beesenstedt uspořádalo Centraltheater Leipzig. Celý zámek byl celou noc ponořen do bílého světla díky náročným světelným instalacím – impozantní scéna, která vytvořila prostor pro výjimečný divadelní večer.
V celé budově probíhaly scénické čtení a inscenace ruských autorů, mimo jiné Tolstého, kterého mám osobně velmi rád. Současně v zahradě promítali surovou verzi filmu „Vojna a mír“, který byl během předchozích dní přímo zde natočen.
Ve své soukromé knihovně mám mnoho ruské literatury. Tato „Bílá noc“ pro mě byla večerem, který zámek oživil zcela výjimečným způsobem. Nezapomenutelný zážitek – pro divadelníky, hosty i pro mě osobně.
9. Jak jste zámek proměnili – a co jste naopak záměrně nechali tak, jak bylo?
Už 17 let žiji se svou rodinou na zámku Beesenstedt. V jednom z křídel jsme zřídili soukromý byt – útočiště, zejména pro děti, které poskytuje soukromí a zároveň je uprostřed dění.
Při dalším rozvoji zámku mi bylo důležité zachovat úctu k historické substanci a zároveň začlenit prvky moderního světa. Dnes se tak klasicistní architektura setkává s moderním nábytkem, moderní bar doplňuje vznešené dřevěné obložení a spa s bazénem elegantně propojuje hlavní budovu s vedlejšími objekty.
Kromě toho jsme výrazně investovali do technické infrastruktury: vnitřní instalace, elektroinstalace, potrubí – vše bylo obnoveno, aby odpovídalo dnešním nárokům.
10. Co byste poradil ostatním, kteří uvažují o otevření historického objektu pro akce nebo kulturní účely?
Nejdůležitější je zbavit se perfekcionismu. Kdo převezme historický objekt, neměl by se snažit vše hned od začátku plánovat nebo mít připravené do posledního detailu. Daleko důležitější je nejprve se nastěhovat, poznat místo a postupně s ním růst.
Při rozvoji zámku Beesenstedt jsem se silně inspiroval architektonickým teoretikem Christopherem Alexanderem a jeho dílem „A Pattern Language“. Podle jeho principu se prostory neobjevují najednou, ale krok za krokem. Rozhodnutí, co kde bude, vzniká v dialogu s budovou – ne proti, ale společně s její historií a strukturou.
Tak se časem vytváří atmosféra, která nepůsobí uměle, ale vyrůstá přímo z místa samotného. Kdo se na tento proces otevře, může vytvořit objekt, který funguje nejen esteticky, ale i emocionálně – pro pořadatele i návštěvníky.
11. Jak se změní pohled na zámek, když už o něm jen nesníte, ale najednou jste zodpovědní za jeho provoz?
Mít zámek zní pro mnohé jako romantický sen – ve skutečnosti se však rychle stává složitým podnikem. Sama vášeň nestačí: musí se spojit s podnikatelským myšlením. Jde o organizaci, údržbu, péči o hosty, finance – a především o lidi.
Ať už v roce 1915 nebo 2025: tak velký objekt lze spravovat pouze s týmem. Naši zaměstnanci – mnozí přímo žijí na pozemku – se s místem silně identifikují. Nejenže podporují chod zámku, ale aktivně se na něm podílejí. Jejich pouto je jedním z hlavních důvodů, proč je toto místo stále živé.
Moje role není být jen manažerem, ale také převzít zodpovědnost za tým – profesně i lidsky. Hierarchie se možná v porovnání s minulostí změnily, ale podstata zůstává stejná.
12. Jakou roli hraje osobní vášeň u projektu, který vyžaduje tolik času, peněz a energie jako zámek?
Rozhodující roli. Bez vášně by člověk takový projekt nezvládl dlouhé roky – a už vůbec ne všechny ty vzestupy a pády, které k tomu neodmyslitelně patří. Sám jsem nějakou dobu žil v Los Angeles, protože jsem potřeboval získat odstup a ponořit se do úplně jiného světa. Nakonec mě ale právě to dovedlo zpět: zvláštní energie tohoto místa, svoboda, kterou nabízí, a pouto, které přesahuje pouhé vlastnictví.
13. Jak poznáte, že byl návštěvník skutečně dojat místem? Existují typické reakce, když lidé přijdou sem poprvé?
Často si všímám, že lidé při příchodu ztichnou. Mnozí na chvíli zůstanou stát a pozorně se rozhlížejí. Někdy jim trvá pár minut, než se skutečně „nastaví“ na tu zvláštní atmosféru – jako by si ji nejprve museli osvojit.
Skutečně dojatý je ten, kdo se vrací – nebo o místě vypráví dál ostatním. Reklamu nedělám. Vše, co se tu děje, vzniká díky šíření z úst do úst – z opravdového nadšení. Zámek žije tím, že lidé jeho příběh dál předávají.
14. Jak důležitý je zámek jako symbol identity regionu – a jak to vnímáte v běžném životě?
Protože je zámek v soukromém provozu a slouží především jako místo konání akcí, hraje v regionu trochu jinou roli než kdyby byl muzeem. Jako klasický symbol identity je vnímán spíše méně.
15. Neukonkurujete městským hotelům, ale snům. Jak se v takovém případě jako provozovatel pozicujete?
Tak, že stavíte na tom, co klasický zámek nabídnout nemůže: atmosféře, historii a pocitu, že člověk je součástí něčeho výjimečného. Kdo sem přijde, nehledá jen místo na přespání, ale prostor s duší. Goetheho rčení – „Architektura je jako zmrzlá hudba“ – je pro nás vodítkem. Máme prostory, které zní, doznívají a dotýkají se. Nenabízíme luxus, ale zveme k zpomalení času, které lidé dlouho pamatují – právě proto, že to není obyčejné.
Děkujeme panu Arminu Meyovi za výjimečný rozhovor a zajímavé postřehy o zámku Beesenstedt.
Rozhovor vedla realitní makléřka Inga Rück z Berlína v květnu 2025.
Charlottenburg-Wilmersdorf, Westend
